Můj život byl pravým opakem mých snů. 8

Moje vztahy byly pro mě velmi únavné a bolestivé. 

Byla jsem nepochopená, zrazená, raněná s pocitem, že vše dělám špatně. Dávala jsem do nich vše. Vždycky jsem šla do vztahu s tím, že ho mám až do konce života. Toužila jsem po spokojeném vztahu a chtěla být šťastná. Dneska vím, že moje největší chyba byla, že jsem zapomněla sama na sebe. Všichni moji partneři si se mnou dělali co chtěli. 

Nevnímala jsem, že se neustále podřizuji. Plnila jsem každé přání, ať jsou spokojeni hlavně oni a když budou spokojeni, tak mi to určitě vrátí. Takhle mě to doma učili. Chlap musí mít veškerý servis, ať je spokojený. Dávala jsem do toho úplně všechno. Dělala jsem všechno, až moc. 

Vůbec jsem netušila, co jak dělat, co ano a co už ne. Ani jsem netušila, že bych měla mít hranice přes které už nepůjdu. Neměla jsem se ráda, neměla jsem žádnou sebe hodnotu, tak jak bych mohla přijít na to, že existují nějaké hranice. Byla jsem jak loutka. 

Vyžadovala jsem po svých partnerech, ať mi dávají, co já sama v sobě neměla. Myslela jsem si, že mi to mají dát oni. Oni mě musí mít natolik rádi, aby mě to dokázalo uspokojit a naplnit. Fakt jsem si to myslela. A byla přesvědčená, že jim dávám dost a oni mi to musí vracet. 

Trvalo mi roky než jsem pochopila. 

Vzpomínám na slova svého otce ,, chlap stojí na židli a ty vždycky, jen pod ní!" Jak pod ní? Já budu stát vždycky vedle něj! Byla jsem přesvědčená, že máme stát vedle sebe a ne, že žena je ta podřízená. Bránila jsem se tomu a nechtěla to nikdy připustit, ale přesně, jak říkal se mi dělo. V mém podvědomí se to tak dobře uložilo, že jsem to nevědomky dělala i když jsem z celého srdce nechtěla! Bála jsem se, ať se jeho slova nikdy nesplní. Nechtěla jsem to nikdy zažít a nechtěla jsem, aby měl pravdu. 

A protože jsem se bála a nechtěla to, tak jsem to měla. Je až neuvěřitelné, jak to funguje! To čeho se nejvíc bojíme a nechceme a pořád na to myslíme, to se nám děje. 

Adriana