Můj život byl pravým opakem mých snů. 7

Myslela jsem si, že to, co se mi děje dělají ti druzí.

Proti všemu, co se mi nelíbilo jsem bojovala. Čím víc jsem proti tomu bojovala tím víc špatného jsem dostávala. Čím větší boj tím silnější lekce. Celou dobu mě to učilo a ukazovalo jak ne, ale já to nevnímala. Já to tlačila a chtěla to po svém. Chtěla jsem pochopení, lásku a možná i zachránit. Chtěla jsem mít všechno a neměla jsem nic. 

Trvalo mi dlouho, než jsem připustila, že vše co se mi děje si vytvářím já sama. Nedokázala jsem to pochopit. Pořád jsem měla tendence sama sebe přesvědčit, že za to já přece nemůžu. Já přece nedokážu nic ovlivnit, vše se děje samo bez mého přičinění, tak jak bych to já mohla ovlivnit?

No, mohla a ovlivňuji si úplně všechno, i když je to neuvěřitelné. Je jedno jestli tomu člověk věří nebo nevěří, prostě to tak je. 

Čím víc mi někdo ubližoval, tím mi vlastně pomáhal. Pomáhal mi k tomu, ať začnu přemýšlet, proč se mi to všechno děje. Co já dělám špatně, co já bych mohla změnit! 

Já si toho, ale nebyla celou tu dobu vědoma. Sváděla jsem, to špatné na ty druhé, obviňovala jsem je, že oni jsou na mě zlí, že oni za všechno můžou ne já. Než jsem si uvědomila, že MUSÍM začít u sebe. 

Dost jsem se litovala. Měla jsem pocit, že mě vůbec nikdo nechápe. Byla jsem chudinka nepochopená. Litování mi šlo skvěle! Nestojí to žádnou námahu a ještě jsem kolem sebe našla lidi, kteří se mnou souhlasili a chápali mě.

Jednoho dne jsem dostala odpověď: ,,Když něco chceš, tak proto taky něco udělej a furt si jen nestěžuj, že to, co chceš, nemáš. Nikdy to mít nebudeš, když pro to ty sama něco neuděláš!" 

A tak to je! 

Adriana