Můj život byl pravým opakem mých snů. 13

Myslela jsem si, že NIC lepšího není. 

V prvním roce mého hledání, jak si můžu pomoct změnit život jsem nacházela spoustu technik, které ,,zaručovali,, tuto změnu. Nebudu se rozepisovat o tom, jaké techniky to byli, to není tak důležité. Přestože jich bylo velké množství, mě žádná technika neoslovila tak moc, že bych ji chtěla vyzkoušet (dneska říkám, naštěstí!)

Takže jsem byla ,,hledač,, toho správného pro mě. Na internetu toho bylo a vlastně je pořád hodně. Takže jsem dva roky hledala, co mě osloví natolik, že to chci podstoupit. 

Každý to máme jinak a je fajn, že jsem se v té době hledání opravdu poslouchala. Nedala jsem na tipy a rady druhých. Pozorovala jsem sama sebe, jestli je to ,,ono,, opravdu pro mě. 

Chodila jsem na terapie. Moje nadšení z terapií bylo velké a byla přesvědčená, že NIC lepšího neexistuje. Čím víc jsem na sobě pracovala, tím víc jsem svoje zkušenosti a rady rozdávala na počkání. Bylo to pro mě tak neuvěřitelné a skvělé, že postupem času jsem chtěla zachránit všechny. Byla jsem nadšená a každému chtěla pomoct. Dneska se tomu směju a děkuji svým nejbližším, že to se mnou v té době vydrželi. Muselo to být ,,peklo,,. Trvalo mi, než jsem pochopila další důležitou věc, že nemůžu zachránit celý svět a ani nikoho, pokud on sám nechce. 

Absolvovala jsem (2 roky) několik kurzů metody, která mě samotné na začátku moji cesty osobního rozvoje velmi pomohla.  ,,Jela,, jsem v tom několik let. V tu dobu mi to pomohlo velmi. Vyřešila jsem si spoustu problémů a moje realita se úplně změnila. Co víc si přát! Po pár letech jsem se dostala do bodu, kdy mi to přestalo stačit a cítila jsem, že chci jít dál. 

Věděla jsem, že to není všechno, že je toho mnohem víc, co chci prozkoumat a pochopit. 

Přišlo mi do cesty holotropní dýchání. Super! Byla jsem nadšená a opět mi to hodně pomohlo. Měla jsem tak úžasný zážitek, díky kterému jsem věděla, že je něco mnohem většího, než jsem já. Od dětství vím, že je něco mezi nebem a zemí. Cítila jsem to vždycky, jen jsem to neuměla pojmenovat. Po holotropním dýchání mi chodily odpovědi a aha momenty skoro rok. V tu dobu jsem nic jiného nepotřebovala. Pracovalo to se mnou samo. Začala jsem hodně číst knihy. V kuse jsem jen četla a četla a hledala odpovědi na moje pořád nové otázky. Za rok jsem přečetla 200 knih. V dalším roce jsem knihy poslouchala jako audio a sjížděla jsem na internetu snad všechny přednášky.

Už jen zřídka byly terapie. Pak mi přišlo do cesty Kambo. Už jsem o něm věděla asi 3 roky, ale neměla jsem v tu dobu možnost odcestovat za Kambem. Tak si mě našlo samo, tady v Praze. Podstoupila jsem ceremonii s žabkou Kambo ze zdravotních důvodů. Tato žabka, přesněji sekret z této žabky je skvělý pro detox. Zase se budu opakovat, ale opět mi to přineslo přesně to, co jsem potřebovala.

Pak mi přišly do cesty regresní terapie. Ne že bych potřebovala vědět, kdo jsem v minulém životě byla, to pro mě nebylo vůbec podstatné. Díky regresím jsem si mohla prožít a cítit svoje pocity a díky nim pochopit, proč jsem měla ve svém životě věci se kterými jsem nedokázala nijak hnout. Ale i tak, příběhy minulých životů byly zajímavé už jen proto, že jsem v jednom z nich měla stejného otce, jako v současném životě. Příběhy, přesněji minulé životy byly krásné, i když v nich bylo spoustu emocí a smutku, zklamání a zrady. Řekla bych, že jsem si prožila stejné pocity, které jsem prožívala v minulosti v současném životě. Poslední minulý život v regresi byl neuvěřitelný! Byla jsem spermie. Byla jsem součást vzniku života. Vnímala jsem neskutečné barvy, neustálý pohyb, bezpodmínečnou lásku, radost a klid. Pořád bylo všechno v pohybu, jen to měnilo směr a barvy. Pořád v pohybu. Pořád nové a nové rytmy, směry, barvy. Díky tomu prožitku vím, že život je o pohybu, barvách a že je to největší dar. Byl to velmi uklidňující a lásky plný prožitek. Díky tomu si vážím života a už nemám tendence nadávat, že se mi něco nedaří. Všechno je tak, jak má být.

Moje otázky byly zodpovězené díky těm minulým životům, které jsem viděla a prožila. A musím říct, že to pro mé pochopení bylo velmi obohacující a přínosné. 

Měla jsem a mám stále ve výběru jak terapií, holotropního dýchání, a ostatních věcí, ohromné štěstí. Vždycky jsem si vybrala to správné pro mě. Vždycky mi do cesty přišel ten správný člověk a jen jednou jedinkrát jsem si vybrala špatně. No, ve finále, ani to špatné nebylo špatné. Jen to bylo drsnější a náročnější, za to, rychlejší. 

Konstelace je taky výborná metoda, pokud chcete objasnit a pochopit věci se kterýma nejde hnout. Vždycky když si vyberu pro mě zajímavou metodu mám jasný záměr, co si chci odnést, pochopit.

Pro mě to byly ,,pomůcky,, které mi pomáhaly na moji cestě. A jsem za ně ráda. Po čase, po pár letech, jsem zjistila, že když nechám věci přicházet a odcházet a nedržím se jich zuby nehty, dělám pro sebe to nejlepší. 

Učím se nechat věci plynout a přijímat, tak jak jsou, s lehkostí, důvěrou a humorem. Těším se na další nové věci, které potkám na svoji cestě, protože vím, že mě zase něco naučí. 

Říká se tomu ,,práce na sobě,, ale já to jako práci nepovažuji, i když to často velmi bolí. Baví mě to a těším se na další zkušenosti a poznání. To nejdůležitější, co jsem pochopila je to, že na všechny moje otázky mám odpovědi v sobě. 

Dneska už nemám po těch letech moc potřebu chodit na terapie, poslouchat přednášky a číst knihy. Mám pocit, že je to stále dokola to stejné.

Někdo potřebuje terapie, číst knihy, hledat a někdo už ví, že to nepotřebuje. Každý z nás je v jiné fázi svého pochopení, což je dobře. Každý máme svůj pohled na život. Díváme se na něj skrze svoje přesvědčení a zkušenosti. Život je pestrý, a díky různým pohledům lidí, nám může přinášet, spoustu pohledů na jednu věc. Stačí s lehkostí přijímat pohled druhého, bez přesvědčování, že jen ten náš vlastní pohled, je ten správný. 

Sama za sebe to vnímám, jako velmi pozitivní, protože se můžu dívat na jednu situaci z více úhlů.  

Po mnoha letech intenzivní práce na sobě mi stačí vnímat sama sebe.  Pokud se necítím zrovna dobře, vím, že odpovědi mám hledat už jen v sobě, např.: pomocí meditace, pobytu v přírodě nebo doma o samotě.

Adriana