Můj život byl pravým opakem mých snů. 11

Na té cestě jsem stále. 

Kdysi jsem si myslela, že musím najít tu ,,moji správnou cestu,,. Dneska vím, že na té správné cestě, jsem stále. Není potřeba ji nikde hledat. Myslela jsem si, že se stane ,,zázrak,, a já se najednou ocitnu na ,,moji správné cestě,, přesně tam, kde mám být a pak budu spokojená.

Tak to není. 

Každá cesta, moje i ta vaše je ta správná. 

Moje cesta se mi líbí a užívám si ji. Je velmi pestrá a učí mě, to, co se naučit mám. Každý z nás si něčím prochází. Někdy je to hezké a jindy ošklivé, ale nikdy to není o tom, když se nám děje něco ošklivého, že by nám to mělo ublížit. Je to jen lekce a my se máme díky ní něco naučit a pochopit. Pokud nepochopíme, tak se nám zopakuje. A bude se opakovat tak dlouho, dokud se nerozhodneme s tím něco udělat. 

Vím, není to jednoduché a bojíme se. Strachy nám nedovolují spoustu věcí udělat. Naše nedůvěra v nás samotné a život, nás dokáže velmi brzdit. Ale když to překonáme dějí se zázraky. Když začneme věřit, že to zvládneme a pracujeme sami na sobě, život se nám odmění.

Byla jsem velmi nedůvěřivá, bála se, nevěřila si, podceňovala jsem se a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že můžu být ještě někdy šťastná. Povedlo se. 

Mám hezký život a pořád se rozvíjím dál. Je to o neustálé práci na sobě. Čím víc na sobě makám, tím víc se dostávám sama k sobě. Už nepotřebuji chodit na semináře nebo terapie, číst knihy a hledat různé berličky, protože časem jsem zjistila, že jen toto, nestačí.

Naučit se žít podle toho, jak to cítím a vnímat, co mi dělá dobře a v čem jsem opravdu šťastná, to je to nejdůležitější. Žít tak, jak chci. Dělat, co chci. Být s těmi se kterými chci. 

Pokud to člověk pochopí, nic a nikdo mu nezabrání, to dělat po svém. Není to o sobectví, ale o lehkosti a pravdě. Být pravdivý je osvobozující. Být pravdivý v prvé řadě k sobě. Nesoudit druhé, že jsou takoví a makoví. Ti, co se k nám nechovají hezky, nám jen ukazují, co sami nemáme zpracované. Přestaňme hodnotit druhé. Přestaňme říkat o druhých, jak jsou hrozní, neschopní a pod.

Každý máme svoji cestu a nemusí se nám líbit, že ten druhý to dělá jinak, než bychom to udělali my. Nechme ho a neodsuzujme jeho chování nebo rozhodnutí, je jeho, ne naše. A pokud se cítíme ublíženě nebo nás to vytáčí, hledejme to v sobě a ne v tom druhém, on nám to jen ukazuje a dává možnost něco pochopit a změnit. 

Na světe by bylo ještě krásněji kdybychom uměli přijímat ty druhé takové jací jsou. Přestat je hodnotit, posuzovat a ,,předělávat,, k obrazu svému. Pokud to děláme, děláme to sami sobě. Hodnotíme se, posuzujeme se a někdy se podřizujeme druhým. 

Dělat něco, co nechceme nebo nám není příjemné, je opět o nás samotných. My sami se rozhodujeme, co dovolíme a co už ne. Začněme se mít rádi a přestaňme si ubližovat. Přestaňme sami sebe posuzovat a hodnotit a smiřme se s tím jací jsme, že máme chyby i špatné vlastnosti, ale máme i ty dobré. 

Nedovolte nikomu dělat vám, co nechcete. Věřte, když se budete mít opravdu rádi a budete se opravdově přijímat takoví jací jste, tak ,,autority,, zlí nebo nepřející lidé vám ze života zmizí. 

Adriana