Můj život byl pravým opakem mých snů. 1

Jak jsem začínala s prací sama na sobě. 

Můj život je pro mě velmi pestrou učební látkou. Zážitků a poznání mám spoustu. Jak říkám, skoro z každého ,,oboru,,. . Nebyla to jen jedna špatná nebo tragická událost, bylo jich mnohem víc. Díky nim jsem dneska tam, kde jsem a mohla pochopit a prožít si na vlastní kůži, že i když člověk prožívá cokoliv špatného, dá se z toho odejít. 

Rozhodnout se, že tak už to opravdu nechce. Vím, že komukoliv, kdo něco nehezkého prožívá, nestačí jen říct: ,,rozhodni se a změň to,, v tu chvíli nedokáže přijmout, pochopit, že je to opravdu, tak jednoduché. Taky jsem to před léty nedokázala pochopit, protože jsem byla v pasti myšlenek, přesvědčení a zranění. Byla jsem nevyrovnaná, vystrašená, naučená se podřizovat druhým i když s velkým vnitřním odporem.

 Sváděla jsem svoje neúspěchy na druhé. Byla jsem přesvědčená, že za TO všechno, můžou oni. Oni jsou ti zlí a nechápaví. Proti všemu, co se mi dělo, jsem bojovala. Čím víc jsem bojovala, tím víc špatného jsem dostávala zpět. Čím větší boj, tím silnější lekce.

Na bolest můžete pohlížet, jako na nepřítele, nebo jako na učitele. Mě to celou tu dobu učilo a ukazovalo jak ne, ale já to nevnímala. Já to tlačila a chtěla to po svém. Chtěla jsem pochopení, lásku a možná i zachránit. Chtěla jsem mít VŠECHNO a neměla jsem NIC. Pořád jsem se litovala a stěžovala si a stále nechápala, že je to jen o mě.

 Jednoho dne jsem dostala odpověď: ,,Když něco chceš, tak proto taky něco udělej, a pořád si jen nestěžuj, že to, co chceš nemáš. Nikdy to mít nebudeš, když proto ty sama něco neuděláš,,! 

Fakt mi trvalo dlouho, než jsem připustila, že vše, co se mi děje si vytvářím JÁ sama. Měla jsem dlouho tendence sama sebe přesvědčovat, že za to JÁ přece nemůžu. Já přece NEDOKÁŽU NIC OVLIVNIT, vše se děje SAMO bez mého přičinění, tak, jak bych to mohla ovlivnit?

No, mohla a ovlivňuji si úplně všechno i když se to zdá neuvěřitelné. Je jedno jestli tomu člověk věří nebo nevěří, prostě to tak je. Nebylo jednoduché se z toho kolotoče dostat a dost to bolelo, ale JDE TO!

Je to jen krátké povzbuzení, pro ty, co jsou na začátku své cesty, a pro ty, co se bojí, že to nedokážou nebo nevěří, že by mohli něco změnit. JDE TO, je to cesta a cesta je cíl a není kam spěchat. Stačí pomalu krůček po krůčku, jen, je potřeba se ROZHODNOUT. 

Adriana