Každý má svou jedinečnou cestu.

která je správná právě pro něj, i když se mu může zdát, že se na ní ztratil nebo že by měl jít jinam.

Věřím, že na správné cestě jsme všichni hned od narození.

Když se nám dějí těžké, divné nebo traumatické věci, máme tendenci si myslet, že jsme na špatné cestě, nebo že jsme někde zabloudili. Mnohokrát si myslíme, že jsme mimo tu "správnou" cestu, ale vlastně každý okamžik, každá zkušenost, i ta bolestná, nás nějak formuje. Možná nejsme na té cestě, jak bychom si ji vysnili, ale je to ta naše cesta, která nás vede k tomu, kým máme být.

To, co prožíváme, je součástí většího celku, i když to někdy těžko chápeme. Ale jakmile se podíváme zpět, můžeme vidět, že všechny ty zkoušky a výzvy nás nakonec posunuly na místo, kde jsme teď, což může být přesně tam, kde máme být.

Taky jsem se chytla do pastičky, že nejsem na správné cestě a hledala jsem správnou cestu. Myslela si, že je jiná cesta, že jsem špatně, než jsem pochopila, že ta moje cesta je jedna, jediná, a na ní mám nasbírat zkušenosti.

Je to úplně přirozené, že jsme si někdy mysleli, že musíme hledat tu "správnou" cestu někde jinde. Hledáme ji, protože v určitých chvílích máme pocit, že to, co zažíváme, není ono, že to tak nechceme.

Cesta je jen jedna – ta naše.

Čím víc se učíme a rosteme, tím víc to začínáme chápat. Všechny ty zkoušky a chvíle, kdy jsme se cítili ztracení, nás vlastně vedly k tomu, co potřebujeme. Bez těch zkušeností bychom nedokázali ocenit, kde jsme teď a kam směřujeme. A možná právě ty chvíle pochybností jsou součástí té cesty, která nás posouvá k hlubšímu porozumění.

Většina lidí, kteří se cítí být na "špatné cestě," hledají to, co je naplňuje a co jim dá smysl. Možná si právě v té chvíli neuvědomují, že všechno, co zažívají, je součástí jejich procesu.

Na to si každý musí přijít sám.

Když se podíváme zpětně na svou vlastní cestu, většina z nás si uvědomí, že to, co vypadalo jako ztráta, byla vlastně nutná součást růstu.

Věřím, že to lidi pochopí, až se ocitnou v bodě, kde už to, co hledali, najdou, ať už v sobě nebo v okolnostech. Není možné nikoho "přesvědčit", protože to je něco, co si musí zažít každý sám.

Možná se někomu z vás uleví a přestane hledat a tlačit, že se chce dostat na jinou cestu, lepší. Není potřeba hledat něco jiného, než to, kde jste teď.

Vždycky jsme tam, kde máme být a prožíváme to, co prožívat máme. Je zbytečné se honit za něčím jiným, stačí přijmout přítomnost a všechny zkušenosti, které už máme.

Není potřeba nic tlačit, měnit, utíkat, všechno je v pořádku, jak to je.

Každý z nás má svou jedinečnou cestu, která je správná právě pro něj, i když se mu může zdát, že se na ní ztratil nebo že by měl jít jinam. Často to, co považujeme za překážky nebo odchylky, je vlastně součástí naší cesty a všechno, co zažíváme, nás vede k tomu, co potřebujeme pochopit.

• Kdy jste si poprvé uvědomili, že vše, co jste prožili, vás vedlo k tomu, kým jste dnes?

• Kdy jste naposledy pocítili, že jste na správné cestě, i když to tak na první pohled nevypadalo?

• Jaký okamžik nebo situace vás přivedly k uvědomění, že všechno, co se vám stalo, mělo svou roli v tom, jak jste dnes silnější nebo vyrovnanější?

Adriana

Moje FB stránky:https://www.facebook.com/Bertezivotshumorem/