Jak jsem si díky koučování uvědomila svého vnitřního sabotéra.

Určitě každý z nás ví, co je to vnitřní kritik a vnitřní sabotér. O vnitřním vítězi nepíšu úmyslně, protože dostat se k němu je proces. Převážná většina lidí má v hlavě, jen vnitřního kritika, ale já to ,,musím,, mít ve stylu ,,když už, tak už,, přece nebudu troškařit, sabotér je prostě lepší. Bohužel jsem si celé roky neuvědomovala, že v moji hlavě vládne sabotér. Hodně krát jsem o vnitřním kritikovi i vítězi slyšela a pokaždé si neuvědomovala, že ho ve své hlavě mám a byl to sabotér urpuťák. Intenzivně pracuji na svém osobním rozvoji, více jak 10 let. Na jejím začátku, vlastně už od dětství, jsem si kladla otázky ,,Kdo jsem,,? ,,Proč tady jsem,,? A proč žiju takový divný život,,? Měla jsem pocit, že tady nepatřím, že se asi někdo splet, přeci nemůžu žít mezi lidmi, kteří mě nemají rádi a nechápou mě. Vrátím se o 10 let zpět. Začátek moji cesty byl velmi náročný, už po 150 jsem si sáhla na samotné dno. V té době jsem neměla ani tušení, že je to skvělá příležitost, se ode dna odrazit a pomalu stoupat vzhůru. Propadala jsem zoufalství, že mi nikdo nepomůže a já sama netušila co mám udělat, aby se to změnilo. Tenkrát byl můj hnací motor vztek a měl obrovskou sílu mě z toho dna odlepit. Dneska vím, že je jedno, jestli je ta síla pozitivní nebo negativní, pořád je to síla, která dokáže spoustu věcí změnit. Za těch 10 let jsem pochopila a změnila spoustu věcí. Život jsem si otočila o 180 stupňů k dobrému. Hodně se mi ulevilo a začala jsem se radovat ze života. Začala jsem si uvědomovat proč se mi dějí různé věci v životě. Pochopila jsem, že svůj život si řídím já sama, i když jsem si to plně uvědomila, nechtěla jsem tomu věřit. Vůbec jsem to v tu dobu nedokázala pobrat, protože moje nastavení mysli bylo velmi negativní. Byla jsem spoustu let v útočné pozici, jen proto, abych samu sebe ochránila. Říkalo se, že osobní rozvoj, je proces loupání cibule. Proces velmi bolestivý, když to myslíte opravdu vážně. Nejde se klouzat jen po povrchu, ale musí se pořádně do sebe hrábnout. Takhle jsem to dělala a vlastně dělám dodnes. Vím, že nestačí věci chápat jen v hlavě. Vím, že když opravdu věci chápu, tak je cítím ve svém srdci. Jak říkají indiáni ,,Nejdelší cesta na světě, měří pouhých 40cm, je to cesta z hlavy do srdce,,. A mají pravdu, protože pokud to máme jen v hlavě, nic se v našem životě nezmění. Je to jen informace a na nás záleží, co s ní uděláme. Díky mému procesu jsem se dostala až ke koučování. Rozhodla se přihlásit do školy koučování. Věděla jsem od začátku, že kromě toho, že mám možnost se naučit spoustu věcí, abych je mohla používat a pomáhat ostatním, budu mít taky možnost dovědět se hodně věcí o mě samotné. A ano, díky výcviku jsem v procesu odlupování slupek a poznávání sebe sama ještě víc. Pro mě velký výstup z komfortní zóny a poznávání sama sebe z jiného úhlu. Nečekaný proces se nastartoval, při společném tréninku s mými spolužáky. Začalo to nevinně. Náhody neexistují a kdo v ně věří, ještě hodně věcí nepochopil. Sama jsem si vybrala dvě úžasné ženy. Jsou to milé, usměvavé bytosti, se kterýma jsem ještě netrénovala. Už den předtím, kdy nám končil výcvik, jsem si je domluvila na další den. Těšila jsem se na novou energii, která mezi námi proudila. Byla příjemná a cítila jsem se s nimi moc dobře. Dostaly jsme za úkol trénovat společně, ve trojici, další koučovací metodu. Vždy se v té trojici máme vystřídat, abychom si to všechny vyzkoušely. Náhoda nebyla, že jsem šla, z naší trojice, na řadu poslední. Viděla jsem holky, jak jim to skvěle jde a měla jsem radost, že jsou opravdu šikovné. Když přišla řada na mě, řekla jsem si těsně před tím, že to ,,NEUMÍM TAK DOBŘE JAKO ONY,,! V mojí hlavě se odehrával neskutečný proces. Můj vnitřní sabotér měl hlavní slovo a byl fakt velmi precizní. Tuto novou metodu jsem dokončila a svoji ,,klientku,, celou metodou provedla, ale...V moji hlavě měl sabotér urpuťák hlavní slovo: TO NEUMÍŠ, PODÍVEJ SE JAK SE ZTRAPŇUJEŠ! A TADY JSES ZASEKLA A NEVĚDĚLA, JAK DÁL! JSI NECHOPNÁ, JEN SE SHAZUJEŠ! TO ANI NEDOKONČÍŠ! TVOJE ,,KLIENTKA,, TO CÍTÍ, ŽE TI TO NEJDE! VYPADÁ TO HROZNĚ!JE TO HROZNÉ! Podlehla jsem mu, úplně a zcela! V tu chvíli mě nenapadlo, že to nejsem já, ale můj vnitřní sabotér. Na konci jsem měla dát zpětnou vazbu a říct 5 věcí, které se mi povedly. A já tam stála a začaly se mi kutálet slzy po tvářích, protože jsem v tu chvíli neviděla NIC dobrého, za co by stálo, se pochválit. Měla jsem v hlavě jen tmu a velmi špatný pocit z toho, jak se mi to nepovedlo. Takhle na výcviku trénujeme pokaždé a s nikým jiným se mi toto nestalo. Vím, že se mi to stát mělo, abych si to mohla naplno prožít a uvědomit. Moje uvědomění přišlo až po cestě domů. Vyprávěla jsem svoji další spolužačce co se mi stalo a při tom vyprávění jsem si začala uvědomovat, co jsem si JÁ SAMA NASTAVILA. Velmi zřetelně a čistě jsem si uvědomila, že před začátkem jsem pronesla svoji zaklínací větu ,,NEUMÍM TO TAK DOBŘE JAKO ONY,, jéžiš, co jsem si to nastavila?! Nastavila jsem si to vůbec? Nebo jsem nevědomě nechala naplno projevit svého vnitřního sabotéra? Přesně podle této věty se mi začal v hlavě odehrávat příběh, pod taktovkou mého sabotéra. Všechno zapadlo na své místo, jako puzzle. Neplakala jsem, ale smála se tomu, co jsem si to sama dobrovolně provedla, protože můj sabotér v mé hlavě má své slovo nejčastěji a nejdéle. Díky tréninku a mým spolužačkám jsem si to mohla prožít a velmi jasně uvědomit, co to bylo, co se stalo a proč. Do té doby, jsem nikdy neměla možnost si to tak silně uvědomit. Je to cesta a cesta je cíl. Už jsem pochopila, že není potřeba nikam spěchat a tlačit na to, že chci něco hned. ,,Všechno má svůj čas,,! Tohle říká hodně lidí, ale uvědomují si, jak je to pravdivé? Díky koučování jsem si uvědomila spoustu věcí. Je to krásná jemná metoda, která nás dovede k vlastnímu uvědomění. Pokud je člověk rozhodnutý, že chce ve svém životě něco změnit. Ve svém životě dokážeme věci změnit, jen díky tomu, že změníme něco sami v sobě. Přeji všem krásnou cestu, která vede k nám samotným. 

Adriana