Blog

vtáhne nás dovnitř, vytvoří iluzi, že věci bývaly lepší, že jsme bývali šťastnější, tehdejší zážitky silnější, ale také nás může ochromit.

Před desíti lety jsem poprvé četla knihu od Eckharta Tolleho – Moc přítomného okamžiku.

Blíží se konec roku 2023 a já osobně nikdy nebilancovala.

Po mnoha životních zkouškách a lekcích jsem si uvědomila, že jen na mě záleží, jak se cítím. Najednou vím, že nepotřebuji, aby mě měl někdo rád, když se má ráda sama.

Když se ocitneme na samotném dně, tak je to jedinečná příležitost se od toho dna odrazit a začít úplně znova a jinak.

Myslela jsem si, že NIC lepšího není.

,,Pomocnou ruku hledej na konci svého ramene,,. Tuto větu jsem dlouho nechápala. Bylo těžké si přiznat, že záleží jen na mně samotné, co udělám se svým životem. Jen já sama dokážu věci změnit, nikdo to za mně neudělá. Nikdo, když se mi chce čůrat nepřijde a neřekne, že to za mně udělá. Úplně stejně, to funguje s čímkoliv, co...

Kdysi jsem si myslela, že musím najít tu ,,moji správnou cestu,,. Dneska vím, že na té správné cestě, jsem stále. Není potřeba ji nikde hledat. Myslela jsem si, že se stane ,,zázrak,, a já se najednou ocitnu na ,,moji správné cestě,, přesně tam, kde mám být a pak budu spokojená.

Tuto cestu jsem si vybrala sama.

Problémy v dospělosti si přinášíme z dětství.

Moje vztahy byly pro mě velmi únavné a bolestivé.

Myslela jsem si, že to, co se mi děje dělají ti druzí.

Svými neustálými pochybnostmi sama o sobě mě ostatní učili věřit si.

Když už jsem konečně přišla na to, že si všechno dělám sama.

Po několika měsících hledání jsem našla to svoje.